Pohádka o Ounovi.

To vám takhle dvakrát nebyla dvě císařství a v něm nepanoval žádný král. Ostatně to byla republika. Ten král neměl žádné potomky a ten jeho prostřední syn si dvakrát řekl, že mu doma koukol pokvete, a že za žádnou cenu nikam nepojede. l vsedl na kůň a stál. Když se ocitl daleko od královského zámku v sousedním království na srdci Evropy, řekl mu kůň nadvakrát kočičím hlasem, kterému princ vůbec nerozuměl, že je načase, aby šel zkusit smůlu. Dal mu ještě mnoho jiných špatných rad, a tak princ vlezl koňovi jedním uchem ven a druhým vylezl dovnitř a stal se z něj olezlý mánička v rozdrbaných džínách. Vydal se do zámku, kde posuňky naznačoval, že je hluchý, němý, slepý a dementní kardiak, a že hledá práci zahradníka. Na všechno huhňavě říkal: "Ouno", protože si myslel, že to je anglický souhlas. V onom království na srdci Evropy však naštěstí nikdo anglicky neznal, a tak si jeho slůvko vykládali docela jinak. Ostatně je známo, že tímto slovem lze vyjádřit celou škálu pocitů od libých až po krajně nelibé, a že mnozí lidé také na všechno říkají pouze toto jediné slovo, ačkoliv ani nejsou hluchoněmí. Jenže kádrovák mu řekl, že královský zahradník musí mít čtyřletý učební obor s maturitou a pět let praxe, do které se ovšem započítává vojna. S tak malou kvalifikací, jakou Ouno má, může jít dělat leda ponocného dělníka na stavbě. Co zbylo Ounovi jiného, než jít na stavbu, kde se ostatně nic nedělalo, protože byly zastavené investice v důsledku ropné krize. Ouno makal od nevidím do nevidím daleko od paláce, a tak s princeznou vůbec nepřišel do styku. V hospodě se však doslechl, že princeznu usnesl drak, a tak se ji vydal vysvobodit. Šel ke koňovi, vlezl mu druhým uchem ven a prvním vylezl dovnitř a byl z něho zase princ. Jel ke drakovi a ukecal ho. Od malty. Když byl takto princeznu vysvobodil a okázale odjel, přijel tam rytíř Žumbera, celý v černém jako depešák, a celkem zbytečně drakovi usekl všech devět set dvacet čtyři hlav na třetí platný pokus, čímž způsobil, že drak nepřežil rok 1 434. Princezně se však Žumbera nelíbil, protože byl uhratý. Hrál totiž tak často fotbal, až se uhrál. Princezna si proto Žumberu nechtěla vzít za ženu a trvala na tom, že musí být klání. Žumbera již nad všemi vyhrál, když tam přijel Ouno ve své princí podobě a začal souboj se Žumberou. Jenže Ounův kůň uklouzl po banánové slupce a Ouno z něj spadl. Aby se ubránil ostudě, předstíral infarkt. Jenže si popletl příznaky, a tak ho operovali na hluché střevo. Jaké však bylo překvapení chirurgů, když prohledali jeho břišní dutinu skrz naskrz, našli sice žaludek, kardiostimulátor, ledviny, vaječníky, žábry, štítnou žáhu, achilovku, slezinu, výroční schůzi, slintavku, játra, žlučník, biliár, sítnici, bachor, čepici, bílou knihu, sliz a střevo tenké, tlusté i prostřední a i jinak všechno, co tam patří, ale hluché střevo nikde. Tak pochopili, že je to simulant a vyhnali ho. Ouno se chtěl vrátit aspoň na stavbu, aby se tam vydělal na holé živobytí. Mistr ho však také vyhnal za neomluvenou absenci. Ouno mu totiž chyběl do mariáše a to mistra naštvalo. On totiž Ounovi zastavil kůň tak daleko od královského zámku a od stavby, že musel jít tři dny pěšky, a tak se mu ta absence protáhla, jak se šel z nemocnice převlíct ke koňovi do riflí. To už Ouna namíchlo. Odjel stopem do cizího města, kde nastoupil ve výstupní kontrole jedné továrny. Při takové práci nikomu nevadilo, že je ve skutečnosti slepý, hluchý, němý a dementní, a tak si žil náramně spokojeně, a pokud nežije dodnes, tak už určitě umřel.

Publikováno bezvědomí autora pouze pro soukromou potřebu.

(Autor je aktivním členem svazu dobrovolných cenzorů.)