Maruška a drak.

Žil byl chudý chalupník se svojí ženou. Byli tak chudí, že neměli ani televizor a maso měli jednou za měsíc. Ale měli se rádi, a tak je bída nekrušila. Jen jedno je mrzelo. Už dvanáct let spolu byli a stále neměli děťátko. Jednou zaklepala na okno ženština a prosila je o nocleh. Pozvali ji dál, byli dobrého srdce. Byla s outěžkem a do rána porodila děťátko, holčičku, nazvali ji Maruška. Po probdělé noci všichni ulehli a spali, a když se probudili, byla ženština ta tam, ani vidu, ani slechu. Vzali Marušku za svoji, vždyť si tak dlouho již přáli děťátko.

Jednou na trhu četla Marušce cikánka z dlaně. Všechno poznala a pověděla, i to, proč Marušku pravá matka opustila. Sudičky totiž Marušce věštily, že v osmnácti letech si pro ni přijde drak, a když ho Maruščin nápadník nezabije, odnese si Marušku k sobě a ona mu bude rodit dráčata. Všichni tři z toho byli zoufalí, chalupník se ženou si vyčítali, že Marušku drželi za pecí a ona teď nemá žádného nápadníka, který by z lásky k Marušce draka zabil. A kde teď nahonem mají nějakého sehnat, když už do osmnáctých narozenin zbývá sotva týden a Maruška není hezká, ba přímo je ošklivá. Na inzerát se nikdo neozval a spolužáci z gymnázia, ve třídě byli celkem tři, i když byli sami oškliví a divní, všichni už nějakou holku měli.

Nadešel den osmnáctých narozenin. Po setmění začala obrovská bouře a vichr a za smradu a čoudu se objevil drak, div chaloupku nezbořil. Hned se sápal po Marušce, všichni byli hrůzou zcepenělí. Drak už se přiblížil Marušce na dosah a prohlížel si ji všemi sedmi hlavami. Vydal hrozný skřek a prohlásil, že radši zůstane na ocet, než by měl takovou ošklivou ženu. Obracel se k odchodu, ale Maruška ho chytila za dva z osmi ocasů a prosila ho, aby si ji vzal s sebou, že druhého takového, ostatně vůbec žádného ženicha že nenajde.

Ale všechno dobře dopadlo. Drak si podal přihlášku do Kontaktu a počítač mu našel hezkou a hodnou ženu. Na sudičky všichni definitivně zanevřeli. Maruška sice v Kontaktu neuspěla, ale zato se dostala na české Vysoké Učení Technické, Fakultu Elektrotechnickou, a byla tam jedna ze sedmi dívek na pět set dvacet tři hochů v ročníku. Úspěšně vystudovala, vynašla nový supravodič a dostala Nobelovu cenu.

Publikováno bezvědomí autora i kolektivu spoluautorek.

Ostatně tuto klasickou Nětnět pohádku napsal Sám Život.